Vila Stela

Zadání
Dítě na cestě, ateliér v plenkách, hluboko do kapes a otázka řešení rodinného bydlení na stole. Rodiče nám poskytli část slunné zahrady, bývalého ovocného sadu. Dům byl původně navržen jako dřevostavba z fošínkového systému “two by four”. Změnila to však nabídka pomoci souseda Jury, který je zedník, a tak byl projekt následně přepracován na zděnou stavbu. Ostatně zástavbu ve Staříči tvoří převážně zděné stavby.

Místo
Nárožní pozemek se nachází poblíž centra obce, v organizované zástavbě rodinných domů, které zde byly vystavěny převážně v druhé polovině 20. století. Společným znakem, zejména na protějším kopci, je zhuštěná zástavba se štíty natočenými kolmo na svažující se terén a dodržení stavební čáry. Tyto principy se až na pár výjimek vyskytují i na ulici, kde se parcela nachází. Mírně svažující pozemek na jih s exponovanými výhledy na Beskydy, zejména na Lysou horu, je přístupný z ulice, ze severní strany.

Koncept
Z poddolované uhelné oblasti vyrůstá černý kubus. Forma a původní koncept vychází z jednoduchého kvádru. Důležitým aspektem bylo zachování stavební čáry a zdravá odstupová vzdálenost od sousedního domu. To vneslo do návrhu specifické vytvarování hmoty. 
Severní fasáda kopíruje hranici pozemku a vytváří tak výrazný zlom evokující obranný štít. Prolomení je rovnoběžně prokresleno do jižní fasády domu. Vykonzolovaná část fasády je natočena směrem k Lysé hoře a otevírá se do soukromé zahrady… Výsledným dojmem je odlišné vnímání měřítka stavby v závislosti na pozorovacím úhlu. Mnoho kolemjdoucích dům přirovnává k budce či chatě a většinou si myslí, že jde o malý dům, kam se stěží může vlézt 4členná rodina. Jakmile však vejdou dovnitř, uvědomí si, jak hmota zvenku opticky klame...

Dispoziční řešení
Dispozice je dělena křížovou osou na pomyslné čtvrtiny. Uprostřed je situováno schodiště s komínem a instalačním jádrem. Chtěli jsme, ať je dům co nejvíce přizpůsoben topografii pozemku, což uvnitř vytvořilo členitost obytného prostoru. Zatímco epicentrem všeho dění je velký jídelní stůl, níže položený prostor se sedačkou slouží jako pohodové místo na čtení, jehož význam podtrhuje polstrovaný parapet v kruhovém okně.

První nadzemní podlaží je koncipováno jako denní zóna s technickým zázemím domu a kontinuálně propojenými prostory – obývacím pokojem, jídelnou a kuchyní. Při návrhu byl kladen důraz na využití veškerého volného prostoru. Například pod schodištěm je umístěno WC a další úložné prostory přístupné z kuchyně. Druhé nadzemní podlaží je pak klidovou zónou – jsou zde dva dětské pokoje, ložnice, chodba s úložnými prostory a koupelna. Podlaží propojuje jednoramenné schodiště lemované subtilním betonovým zábradlím. Schodiště se v dolní částí natáčí k zabudovanému betonovému monolitu se třemi kulatými otvory, jejichž monumentálnost je umocněna tím, jak vystupují ze zdi. Tento motiv se opakuje také v části obytného prostoru. Kromě níže položeného obytného prostoru vymezuje jídelní prostor betonová zídka zakončená překližkovou deskou přecházející v parapet okna u jídelního stolu. Parapet funguje při početnější návštěvě jako lavice. Zábradlí schodiště zdobí obdobný detail na jeho zakončení. V kuchyni je navrženo velké okno s průhledem do ulice. Kuchyň disponuje rozměrnou nerezovou pracovní deskou, která kontrastně ladí k černě lakovaným dvířkám z borové překližky. Z jídelního prostoru je navržen vstup na terasu, která je koncipována ve dvou úrovních, navazujících na vnitřní uspořádání domu. Výše položená část je z dubového dřeva, níže položená je dlážděná, vyskládaná ze žulových odseků.  Otevření kuchyňského okna do ulice zároveň přineslo původně neplánovaný vedlejší produkt. Tím je interakce mezi obyvateli domu a lidmi procházejícími kolem. Kolemjdoucí se s majiteli domu většinou pozdraví, usmívají se na sebe. Vzniklá interakce tak představuje odklon od místní silné tendence chránit své soukromí.

Konstrukční a materiálové řešení
Dvoupodlažní stavba je založena na monolitické železobetonové dvouúrovňové desce. Ta je vyzděná z keramických tvárnic. V 1.NP jsou zazděny na místě provedené monolity s kruhovými otvory. Pohledový strop je ze železobetonu. Krov je v interiéru zaklopen sádrokartonem, který kopíruje spád střech v interiéru. Při styku se zdmi je mezi podhledem a stěnou přiznaná jemná spára.
Dům je zateplen minerální vatou, která tvoří součást provětrávané fasády. Ta je pokryta opálenými smrkovými deskami šroubovanými na šikmý rošt. Jako kontrast vůči tmavé barvě fasády byla zvolena světle šedá barva, která se opakuje na hliníkových rámech okenních a dveřních výplní, hliníkových portálech a pleších v podhledech konzolových částí domu. Stejná barva byla použita také na střešní falcovanou krytinu včetně svodů a klempířských výrobků. Vstupu dominují bezfalcové dveře v kombinaci s nárožní vitráží bez strukturálního rámu. Sokl vitráže tvoří plech zalícovaný s rámem zasklení. Stejný detail pak využívá i vstup na terasu. V interiérech převažuje trojkombinace materiálů – beton, borová překližka a bílá omítka. Ve všech místnostech jsou leštěné betonové podlahy. Do stropu nad 1.NP jsou prokresleny letokruhy ze smrkových biodesek. Do pohledové části betonových monolitů s kruhovými otvory je prokreslena struktura vykartáčované borové překližky. Kresba dřevin se pak projevuje i v zídkách lemujících schodiště. Z borové překližky je vyroben také vestavěný nábytek včetně kuchyně, vnitřních bezfalcových dveří a okenních parapetů.